Full Moon • Nepříčetnost při hodině • 9.kapitola

25. listopadu 2017 v 10:38 | Lenny |  FULL MOON - KAPITOLY
NÁZEV | NEPŘÍČETNOST PŘI HODINĚ
KAPITOLA | 9
AUTOR | LENNY
BETAREAD | CHRISTINE
BLOG | LENNYDIARY


Policejní stanice se nacházela na konci města Nevada City, kde měla svůj klid, aby nerušila celé město neustálými houkačkami aut, které vyjížděly jen tehdy, pokud šlo o hledání zloděje, vraha, či akutní případ …
John Collins seděl ve své kanceláři u stolu a prohlížel si fotografie mrtvé dívky, která byla před pár dny ošklivě pokousaná cizími vlky, po kterých bylo vyhlášeno pátrání. Nikdy se necítil tak unavený, jako právě teď. Bylo toho najednou tak moc, že nestíhal řešit další případy týkající se města.
Zvedl ruce od fotografií a unaveně si promnul své oči, tiše si povzdychl a znovu se zadíval na fotografie. V ten okamžik si vzpomněl na Tylera. Stejně jako jeho syn, i on věděl o jeho tajemství. Věřil Tylerovi, přece jenom ho zná odmalička. Moc dobře si vzpomíná na časy, kdy si s Dylanem hráli na rytíře a hrdiny. Nikdy bez sebe nedali ránu. Jeden druhému pomáhal a podal ruku, pokud ji jeden z nich potřeboval. To ovšem platí dodnes, jelikož jejich přátelství má jakési bratrské, silné pouto, které už nikdo nedokáže přetrhnout …
Z myšlenek a vzpomínek na oba dva kluky ho probudilo prudké otevření dveří. Zvedl oči od fotografií, kterým stejně nevěnoval pozornost, jelikož byl ponořen hluboko v myšlenkách. Před sebou spatřil svého usměvavého syna s batohem na zádech.
"Čau, taťuldo, donesl jsem ti kávu a svačinu," řekl a položil batoh na křeslo, z něhož začal vytahovat veškeré dobroty. Otočil se a přistoupil ke stolu, položil kelímek s kávou před ním a makové koláče, které koupil cestou na policejní stanici.
"Páni, mám tak úžasného syna, přesně ví, kdy potřebuju silnou kávu," mrkl na svého syna a s chutí se kávy napil, přece jen ji potřeboval na řešení případů.
"Už ti skončila škola?" zajímalo otce. Dylan nechal své tělo spadnout do křesla a pohodlně se v něm usadil.
"Mám hodinu volna, potom máme ještě dvě hodiny, tak jsem si řekl, že se za tebou zastavím," mrkl na něj.
"Hm, ty koláče jsou výborné," zamumlal s plnou pusou.
"Vím, co máš rád," usmál se na svého otce, prudce se zvedl a vrátil se zpátky ke stolu, jelikož měl pocit, že zahlédl fotografie Julie Monserattové. Sáhl po fotografiích a začal si je prohlížet.
"Pořád se hledají ty vlci?" zeptal se svého otce.
"Ano, ale marně, jeden jim zdrhl před očima, než stačil někdo střelit uspávající stříkačku, jsou děsně rychlí," povzdychl si.
"A jakou měl barvu srsti?" zajímalo Dylana.
"Černou," odpověděl otec a otřel si ubrouskem ústa od máku.
"Hm, Tyler nedávno zahlédl v lese černého vlka. Zkusil mu prý naznačit, aby odešel z města a nechal tu všechny být, jenomže si prý nedal říct a odporoval mu, takže se nakonec oba vlci setkali v boji," povyprávěl Dylan.
"A je Tyler v pořádku?" zeptal se John starostlivě.
"Ano, Maggie mu rameno ošetřila, měl tam děsně ošklivý kousanec."
"Hm, doufejme, že je včas chytíme, než napadnou další nevinné ..."
"Tyler se o to zkusí postarat, poslední noci moc nespí a jen po nich pátrá. Říkal jsem mu, že je blázen, akorát pak usíná ve škole," nechápal Dylan a sáhl po druhém koláči. John se na něj nechápavě podíval a zvedl ruce. Tím mu chtěl dát jasně najevo, že ty koláče byly jen pro něj …
"Takže si myslím, že bys měl pozvat Maggie na rande, než se něco dalšího přihodí," pousmál se Dylan a posadil se zpátky do křesla.
"Synu, nemám čas na nějaké randění, už jsem to jasně řekl," povzdychl si.
"Já to chápu, ale nemůžeš mít v hlavě pořád práci, tati, to ti nechybí ani sex?" zeptal se tiše a přimhouřil oči. John se na něj udiveně podíval a zavrtěl hlavou.
"Dej mi ten koláč a padej do školy," mávl na něj. Dylan se usmál a podal mu půlku koláče na stůl, sáhl po svém batohu a ohlédl se po svém otci.
"Já to myslím dobře, alespoň pak nebudeš takhle protivný," mrkl na něj.
"Kuš!" vykřikl otec a chtěl po něm něco hodit, ale Dylan už se smíchem odešel pryč. John si jen povzdychl a nakonec se pousmál. Jeho syn byl občas pěkné kvítko, ale dokázal ho povzbudit a rozesmát …

Tyler Ryeland akorát zaparkoval motorku před školou a zůstal na ní sedět. Sundal si helmu z hlavy a než stačil vytáhnout mobil, aby si přečetl zprávu od své maminky, objevila se u něj Angie Kamrynová.
"Ahoj," pozdravila ho. Zvedl oči od mobilu a upřel zrak do její tváře.
"Ahoj, takže po týdnu ses odhodlala přijít do školy? Už je ti lépe?" zajímalo ho, jelikož už měla pouhý týden do úplňku, což ho začalo nepatrně děsit a doufal, že všechno proběhne v pořádku, jelikož ji stále nemohl dostat na svoji stranu a začít jí pomáhat …
"Hele, Tylere … řeknu ti to asi takhle. Nevím, co sis to vymyslel za příběh, ale je to naprosto šílený," usmála se a podala mu papíry zpátky. Zarazil se a nechápavě na ni pohlédl. Tohle nemohla být pravda, ona mu pořád nevěřila a nechápala, o co tady vlastně jde …
"Angie, podívala ses i na ty fotografie?" zeptal se.
"Jo, jsou tam jen samí vlci, a co?" trhla rameny.
"Bože, Angie, snažím se ti otevřít oči, nic víc."
"Prostě mě nech být. Nevím, o co ti jde. Nelez za mojí babičkou a neotravuj jí. Je teď jediná, koho tu z rodiny mám, a jestli ještě otevřeš hubu o mých rodičích, tak si piš, že tě to bude sakra bolet," ukázala na něj, prudce se otočila zády k němu a odkráčela do školy.
"Do háje," povzdychl si Tyler a oběma rukama si vjel do vlasů, opřel si lokty o motorku a na chvíli zavřel oči. Už nevěděl, co má dělat …
"Hej, čau, co se stalo?" objevil se u něj Dylan, který z dálky spatřil celou situaci.
"Ani se neptej, pořád mě má za idiota," povzdychl si a slezl z motorky.
"Kámo, máš už jen týden," upozornil Dylan.
"Sakra, co mám asi podle tebe dělat, je tvrdohlavá a sobecká, prostě na pěst," zavrčel na svého kamaráda. Dylan okamžitě ustoupil a zvedl ruce.
"Hej, klid, já za to nemůžu," snažil se ho uklidnit.
"Bože, asi jí zabiju a budu mít klid," napadlo Tylera.
"Jasně, to je bezva nápad," řekl Dylan s ironickým úsměvem a poplácal ho po ramenech.
"Fakt horší holku jsem snad ještě neviděl," zavrtěl hlavou a přetáhl si batoh přes rameno.
"To já poznal tu nejmilejší dívku pod sluncem, je to naprostý anděl," šeptl Dylan a z dálky se zadíval na Ninu Davisovou, která akorát kráčela od svého auta do školy. Tyler se pousmál a sáhl mu na rameno.
"Alespoň tobě se daří," mrkl na něj a společně s ním odešel do budovy …

Nina Davisová se posadila vedle své kamarádky Angie, která si akorát připravovala věci na hodinu matematiky. Poslední dny se jí zdála zvláštní, ani jí pořádně neodepisovala na zprávy. Nechtěla se moc ptát na její problémy či zdraví, jelikož ji nechtěla ničím urazit. Věděla moc dobře, jaká je a tak se raději na nic neptala. Zvedla oči a podívala se směrem ke dveřím. Dovnitř akorát vstoupil Dylan s Tylerem. V ten okamžik se celá rozzářila a začala se na Dylana usmívat. Prošel kolem ní a mile ji pozdravil se širokým úsměvem na rtech, jenomže jak se na ni pořád otáčel a pozoroval ji, nevšiml si položeného batohu na zemi od svého spolužáka a tak o něj nepatrně zakopl a spadl dopředu. Nina si položila ruce na ústa a vyděšeně na něj pohlédla.
"Dobrý?" zeptala se ho.
"Jo, v pohodě," odpověděl suše, velmi rychle se zvedl a oprášil se. Moc dobře si všiml ostatních pobavených tváří. Posadil se do lavice a chvíli se snažil, aby ho nikdo moc neviděl. Podíval se na Tylera a všiml si, že se neustále něčemu tiše směje, moc dobře ale věděl čemu.
"Blbečku, nesměj se," upozornil ho.
"Měl ses vidět."
"Hm, dík," zavrtěl hlavou a podíval se na Ninu, která se na něj pousmála. V ten okamžik se zase cítil o něco lépe, už si nepřipadal tolik trapný. Vrátil jí milý úsměv a začal si připravovat věci na hodinu.

"Angie?" ozvalo se po celé třídě. Světlovláska zvedla oči a podívala se na profesorku, která zavolala její jméno.
"Pojď, vypočítáš nám tento příklad," kývla na ni a ukázala na tabuli. Angie si povzdychla a s otrávenou tváří odešla k tabuli. Nina mezitím odešla na dámské záchody, jelikož nutně potřebovala na malou.
Světlovláska stála před tabulí a snažila se vypočítat alespoň něco, jenomže zapomněla, jaký je postup počítání.
"Angie, umíš to?" zeptala se jí profesorka.
"Nevím, k čemu mi to bude?" zeptala se jí. Tyler se zamračil a vyměnil si s Dylanem nechápavé výrazy na její drzou odpověď.
"Kamrynová, tohle bude třeba u maturity. Nevím, z čeho se rozhodnete maturovat, ale radím vám, abyste začala se sebou něco dělat," upozornila profesorka. Angie si povzdychla a otočila se zpátky k tabuli. Tyler se ohlédl po třídě a soustředil se na mysl, aby se mohl s Angie spojit a poradit jí s příkladem.
Angie zavřela oči a snažila se přijít na postup, když vtom zaslechla Tylerův hlas a jeho postup příkladu. Škubla sebou a pomalu se otočila na Tylera. Kývl na ni a doufal, že jeho radu přijme …
Angie se zaraženě otočila zpátky k tabuli a nedokázala pochopit, že ho přes celou třídu zaslechla jen ona. Připadala si už jak v blázinci, tohle přeci nemohlo být možné ani reálné, přesto to nechala být a začala pomalu psát a poslouchat jeho hlas, když vtom jí ale praskla křída v rukou. Ustoupila a pomalu sledovala bílou křídu, která před ní padala dolů. V ten okamžik jí připadalo, jako kdyby se zastavil čas. Všechno bylo najednou tak pomalé a oslabené. Začala se jí motat hlava a znovu pocítila horko po celém těle. Opřela si ruce o tabuli před sebou a snažila se popadnout dech.
"Kamrynová? Jste v pořádku?" zeptala se profesorka a přistoupila k ní.
"Tylere, co se to děje?" zeptal se Dylan tiše.
"Cítím její vztek, celá hoří, nezvládá to," šeptl a začal se pomalu zvedat z lavice.
"Angie?" zeptala se profesorka a chtěla jí sáhnout na rameno, když vtom ji první chytil Tyler a podíval se na profesorku.
"Potřebuje na vzduch, půjdu s ní," omluvil ji Tyler.
"Dobře, tak mi pak dejte vědět," řekla a nechala je odejít. Dylan si odkašlal a přihlásil se.
"Ano?" zeptala se profesorka.
"Můžu na záchod? Už mě děsně tlačí měchýř," poprosil. V ten okamžik pobavil celou třídu.
"Dobře, ale příště bez těch poznámek," upozornila.
"Jasně, děkuju," zazubil se a okamžitě vystřelil ze třídy na chodbu …


Tyler se s Angie vypařil ven, jelikož věděl, že její stav bude horší než ten minulý. Opravdu nechtěl, aby ji nikdo viděl …
Dylan vyběhl za nimi, aby mohl popřípadě pomoct Tylerovi. Nina akorát vyšla ze záchodu na chodbu, zamračila se a ohlédla se po Dylanovi, který vyběhl ven, a tak ho následovala, jelikož byla zvědavá …
Tyler Angie opřel o jeden strom v parku naproti škole a pevně ji držel, jelikož sebou nepříjemně škubala a svíjela se v bolestech, při kterých měla pocit, že jí uvnitř trhají kosti a všechny orgány v těle.
"Hej, všechno v pohodě?" zeptal se Dylan, který k nim dorazil.
"Nezvládá to, nevím, co mám dělat," povzdychl si Tyler.
"Tak na to si měl myslet, do prdele, dřív," neodpustil si Dylan.
"Fajn, teď mi to jako budeš vyčítat?!" vykřikl na něj Tyler, mezitím co pevně držel Angie o strom.
"Ne, jde o to, že všechno se to blíží, a ona ani nemá tušení, čím si prochází," povzdychl si Dylan.
"Já vím ..." povzdychl si Tyler a podíval se na Angie. Všiml si moc dobře jejích očí. Jen na chvíli změnily barvu do žluté a poté zpátky na její původní hnědou.
"Přijde mi, že trpí víc než já tenkrát," povzdychl si Tyler a začal mít výčitky svědomí, že Angie naprosto ublížil a zničil život …
"Hele, zkusím to s ní já," nabídl se Dylan.
"Počkej, nevím ani, co ti udělá," zarazil ho Tyler.
"Bože, ona mi ublížit nemůže," usmál se Dylan a odstrčil Tylera od Angie.
"Kámo, to není vůbec dobrý nápad," upozornil Tyler.
"Hej, Angie, podívej se na mě," zvedl obočí a podíval se do její tváře.
"Angie, snažíme se ti pomoct, tak to, prosím, přijmi a přestaň si hrát na hrdinku," upozornil Dylan. V ten okamžik sebou Angie škubla, natáhla k němu ruku, vrazila mu pěstí do tváře. Tyler se okamžitě ohnal a znovu přidržel Angie.
"Bože, tak to byl špatný nápad," povzdychl si Dylan a pomalu vstal ze země a sáh si na tvář, která ho začala příšerně bolet.
"Co se to tady děje?" ozvalo se za nimi. V ten okamžik Dylan s Tylerem ztuhli a báli se otočit, ačkoliv věděli, že jde o Ninu …
"Ehm, Nino, ahoj," usmál se Dylan a mávl na ni. Nina se ale neusmívala, jen zmateně hleděla na všechny tři a s vyděšeným výrazem sledovala svoji kamarádku. Nevěděla, která bije, jelikož byla mimo svět, točila se jí hlava a všechna bolest proplouvala celým jejím tělem.
"Co, co se to s ní děje?" zeptala se vyděšeně.
"To nic … má jen prostě žaludeční potíže," mávl Dylan rukou. Nina mu ale nevěřila a tak přistoupila blíž ke své kamarádce a podívala se na ni zblízka.
"Nino, pomůžeme tvé kamarádce," přidal se do konverzace Tyler.
"Já to nechápu, je nemocná?" zeptala se.
"Ne, jen ..." nedořekl Tyler a v ten okamžik Angie vykřikla bolestí, vytrhla se Tylerovi z náručí a srazila Ninu k zemi.
"Hej!" vykřikl Tyler a chytil Angie zezadu a nazdvihl nad zemí, chytil ji pevně za ruku a snažil se s ní spojit, aby mohl uklidnit její tělo.
Dylan se okamžitě ohnal a pomohl Nině vstát na nohy, oprášil její šaty a starostlivým pohledem se na ni podíval.
"V pořádku?" zeptal se. Jen se na něj podívala, ale nic mu na to neřekla. Vycítil její zlost. Připadalo mu, že by jí neměl lhát …
Jenomže v ten okamžik si Angie začala uvědomovat, co provedla a začala se vracet zpátky do reality.
"Bože, co to … co jsem to udělala," povzdychla si a podívala se na Ninu, která na ni hleděla s vyděšeným výrazem.
"Co se to se mnou děje?" zeptala se Angie a začala se třást, nedokázala ani udržel slzy, které ji pálily do očí.
"Hej, Angie, podívej se na mě," pobídl ji Tyler a sáhl jí na rameno.
"Ne, ne! Nechte mě být, všichni mě nechte být," odstrčila jeho ruku a okamžitě se vypařila pryč, slzy však měla v očích po celou cestu domů …
"Můžete mi, prosím vás, vysvětlit, co se děje mé kamarádce? Mám o ni strach, a jestli o něčem víte, ráda bych to také věděla," šeptla Nina a podívala se na oba dva chlapce. Dylan se podrbal za hlavou a podíval se na Tylera.
"Dobře, po škole zajdeme do restaurace, všechno ti povíme, ano?" řekl jí Tyler.
"Dobře, děkuju," přikývla ….


Po škole se Tyler, Dylan a Nina zastavili v country restauraci, kde měla Nina zjistit všechno, co chlapci po celou tu dobu tají …
Tyler seděl naproti Dylanovi a Nině a doufal, že to tmavovláska všechno pochopí. Nerad by jí lhal, když už viděla celou situaci, která ji samotnou vyděsila …
"Tenkrát pozdě v noci, jak jste za námi přišli k policejnímu autu, pamatuješ?" zeptal se jí Dylan.
"Jo," přikývla.
"Jak vás napadl ten vlk," pokračoval.
"Ano, ten šedobílý vlk s modrýma očima," přidala se do konverzace.
"Ano, to byl Tyler," řekl Dylan a ukázal na svého kamaráda, který se začal mračit, jelikož mu připadalo, že to bylo na ni moc rychlé …
Nina se zamračila a podívala se na Tylera. Moc se jí tomu nechtělo věřit, bylo to prostě nepochopitelné a nemožné.
"Počkej, vždyť si normální člověk, proč by si byl vlk?" zeptala se s úsměvem.
"Protože se v něho dokážu proměnit," vysvětlil.
"Fajn, a jak ses teda stal vlkem?" zeptala se s pobavenou tváří. Dylan si skousl spodní ret a doufal, že mu to Nina uvěří …
"Je to už pět let zpátky, tenkrát jsem se jako kluk zatoulal v lese, byl u toho i sám Dylan. Kousl mě tam neznámý vlk a já začal mít úplně stejné stavy jako má teď Angie. Prostě to byl vlk v lidském těle. Je to nemožné, ale je to tak. Lidé se snaží nevěřit pohádkám a různým nadpřirozeným bytostem, ale naopak je tomu tak, že všechno může být nemožné, i já sám jsem byl tenkrát vyděšený, co se to se mnou děje. Naštěstí jsem měl svoji maminku, která mi hodně pomáhala, dokonce to ví i šerif Collins, snaží se mě skrývat. Na oplátku za jeho mlčení, pomáhám já jemu s případy, pokud chce najít vraha či něco, co by mu mohlo pomoci ..." ponořil se do vyprávění.
"Páni, no … ale pořád se mi to zdá divné," zavrtěla hlavou.
"Dobře, ukážu ti alespoň něco, abys mi opravdu uvěřila," šeptl, ohlédl se kolem sebe a ujistil se, zda se nikdo nedívá. Poté se na Ninu znovu podíval a nechal své oči, aby se změnily do světle modré barvy. V ten okamžik sebou tmavovláska škubla a zády se opřela za sebe o opěradlo. Dylan jí sáhl na rameno a ujistil se, zda je v pořádku.
"Bože," šeptla a položila si ruku na hruď. Tyler změnil barvu očí zpátky a pousmál se na ni.
"Takže teď mi věříš?" zeptal se jí.
"A nejsi zlý? Nenapadl si náhodou ty Julii?" začala klást otázky.
"Ne, to opravdu nejsem a Julii jsem nezabil. Zjistilo se, že ve městě jsou další vlci, proto se je snažím zastavit," odpověděl.
"Aha, dobře … takže, ty jsi vlk, a ty, doufám, nic nadpřirozeného nejsi," zeptala se Dylana, kterému zacukaly nepatrně koutky.
"Ne, to opravdu nejsem," zavrtěl hlavou a usmál se na ni.
"Dobře, no … páni, asi z toho nebudu spát, pořád tomu nemůžu uvěřit. Budu to asi dlouho vstřebávat," pousmála se na Tylera.
"To věřím … není to lehké, ale jsem rád, že jsi mě pochopila. S Angie je to těžké, snažil jsem se jí to vysvětlit, ale neposlouchá mě, přitom jí chci pomoct, má už jen pouhý týden do úplňku," povzdychl si.
"Takže ona se promění v to, co jsi ty," chtěla se ujistit.
"Ano, ale nebude to nic příjemného, proto jí chci pomoct."
"Páni ..." šeptla.
"A byl bych rád, kdybys jí neříkala o tom, kdo jí to způsobil," řekl Tyler.
"Jako to kousnutí?"
"Ano, časem jí to pak řeknu, ale nejdřív jí potřebuju pomoct."
"Dobře," přikývla.
"Vlastně bychom rádi, kdybys o tomhle všem pomlčela a nechala si to pro sebe," přidal se Dylan.
"Jasně, nikom o tom neřeknu, slibuju," přikývla a pousmála se na kluky, kteří byli rádi, že Nina nakonec vše dobře pochopila …

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ ...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

FULL MOON 9.KAPITOLA?

ČETL/A JSEM 100% (4)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama