Dirty Secret ■ Bezmocný ■ 94.kapitola

25. listopadu 2016 v 20:00 | Lenny |  • KAPITOLY
NÁZEV | BEZMOCNÝ
KAPITOLA | 94
AUTOR | LENNY
BETAREAD | CHRISTINE


Nestačil se nadechnout, či popadnout dech. Nemohl se ani otočit, zakrýt sitvář, či se nějakým způsobem ubránit. Neustále plival krev z úst a snažil se zůstat alespoň na nohou. Nechtěl být slabý, chtěl ukázat, že se dokáže udržet při zemi tak dlouho, dokud je to možné …
Unavenýma očima se podíval po tmavovlásce. Neslyšel její pláč ani křik. Neslyšel vůbec nic, jakoby mu náhle praskl bubínek v uchu. Všechno viděl zpomaleně a rozmazaně, jako kdyby se zastavil čas a on se snažil napřáhnout a dát alespoň jednu ránu. Než se mu to skoro podařilo, Logan uhnul proti jeho ráně, chytil jeho ruku a pevně ji stiskl. Dylan vykřikl bolestí a klekl si na zem.
"Bože! Dost!" křičela Sophie s pláčem.
"Pořád nemáš dost?" zeptal se Raphael, jenž stál za Dylanem. Chytil ho pevně za vlasy u kořínků, zatáhl a hodil s ním o zem. Dylan měl na chvíli pocit, že mu vyrazil dech, ale stačil se nadechnout, než Logan začal kopat nohou do jeho břicha. Dylan při tom začal ošklivě kašlat a plivat krev z úst.
"Ne, prosím," šeptla Sophie se zavřenýma očima. Oba nechali Dylana chvíli vydechnout, aby se postavil znovu na nohy. Dylan si znovu odkašlal, ruce si podepřel o zem a snažil se zvednout pomalu na nohy, ale všechno šlo najednou ztěžka, jelikož ho bolelo celé tělo. Napřímil se a pomalu se otočil na Raphaela s Loganem.
"Už jsem nečekal, že se zvedneš," řekl Logan.
"Mě jen tak něco nedostane," šeptl Dylan, vyplivl krev z úst a podíval se na Logana.
"To se na to ještě podíváme," řekl. Vrhl se proti Dylanovi a než se Dylan stačil otočit, či mu uhnout, odkopl Dylanovi nohu, a tak spadl celou svojí váhou znovu na zem. Praštil se silně hlavou o zem, sykl bolestí a zavřel oči. Sophie se na to už nemohla dívat, zavřela oči a jen tiše plakala …
"Tak co uděláš teď?" zeptal se Raphael a silně kopl do jeho zad. Dylan sebou škubl a snažil se popadnout dech. Logan Dylanovi kopl do nohy a tak měl Dylan pocit, že mu zlomil kost v nohou, vykřikl bolestí a znovu začal ošklivě kašlat.
"Ještě ruku," řekl Raphael Loganovi. Přikývl a chytil Dylana za vlasy, zvedl ho na kolena a druhou rukou chytil jeho ruku, dal ji za jeho záda a silně s ní škubl. Dylan zavřel oči bolestí a pronikavě vykřikl. Potom se Raphael napřáhl a kopl Dylana do tváře. V ten okamžik se už Dylan nedokázal zvednout, ruce se mu třásly, jeho tělo bylo zlámané, celý krvácel a neustále plival krev z úst.
Podíval se na Sophii i přesto, že už neviděl na jedno oko, se na ni díval a jen sledoval její oči, které byly plné slz. Klečela a prosila Kylea, aby to už ukončil.
"Dost, to stačí," ukončil Kyle její neustálé prosení.
"Všichni se seberte, tady jsme skončili," pustil Sophii a podíval se na Dylana, který tam jen ležel a nemohl se ani pohnout. Náhle se místnost vyprázdnila a zůstala v ní jen Sophie s Dylanem. S pláčem k němu přiběhla a chytila jeho ruku.
"Dylane," šeptla s hysterickým pláčem. Dylan se nezmohl na žádné slovo, byl natolik zničený a zlomený, že neměl sílu ani promluvit. Sophie se sebrala a opatrně ho chytila. Ačkoliv byl těžší než ona, sebrala svoji veškerou sílu a odhodlala se k odvážnosti, aby ho mohla zvednout a odnést k nějakému autu venku. Když se jí však podařilo ho zvednout, neustále měl tendenci padat na zem. Nezvládl chodit, ani se udržet na zemi. Držela ho pevně, aby ho odtáhla z místnosti ven …


Kolem půlnoci se po celém domě ozval nepříjemný zvuk zvonku a bušení na dveře. V ten okamžik se rozsvítilo v druhém patře, hluk vyrušil mladý pár, a tak se otevřely dveře od balkonu.
Sophie přidržovala Dylana a stála s ním u dveří. Kate neváhala ani na vteřinu a sebrala se okamžitě z balkonu dolů.
"Těžce se mu dýchá, krvácí, prosím, Kate, udělej něco," poprosila s pláčem. Tyler převzal Dylana, aby se s ním Sophie netáhla.
"Co se stalo, proboha," zeptala se Kate, která byla celá vyděšená z toho, jak Dylan vypadá. Takhle zničeného a zmláceného ho ještě v životě neviděla, momentálně mu šlo o život.
"Kyle, on věděl, že to dítě není mrtvé, Kate," šeptla a musela si utřít slzy do kapesníčku.
"A kde je Emma teď?" zeptal se Tyler, ačkoliv tušil, že to s ní nevypadá dobře.
"Je mi to líto," šeptla Sophie a začala znovu plakat.
"Pane bože," řekla Kate, přiložila si ruce na ústa a snažila se vzpamatovat z toho, co slyšela. Potřebovala pomoct svému bratrovi, který na tom nebyl vůbec dobře.
"Kate, bratr tě potřebuje," řekl Tyler a položil jí ruku na rameno, aby ji vrátil do reality, a tak zapomněla na Emmu, která se stala pro všechny čtyři vším.
"Dobře," šeptla Kate. Vjela si oběma rukama do vlasů a dlouze se podívala na Dylana, který vůbec nereagoval, měl přizavřené oči a díval se dolů. Tyler ho však silně přidržoval, jelikož měl pocit, že mu neustále padá, protože se nedokázal udržet na svých vlastních nohách. Tiše si odkašlal a v ten okamžik mu začala stékat krev po rtech a bradě.
"Prosím, posaď mi ho na židli, podívám se na tu vykloubenou ruku," řekla Kate. Tyler přikývl a posadil Dylana v kuchyni na židli, přesto ho zezadu držel, jelikož měl pocit, že padá hlavou dopředu. Sophie donesla lékárničku a položila ji na stůl, přistoupila k Dylanovi a chytila ho za ruku. Kate začala prohmatávat Dylanovi ruku.
"Co s tím budeš dělat?" zeptal se Tyler.
"Vrátím ji tam, kam patří," řekla Kate.
"Cože?" nechápala Sophie.
"Pane bože, co když mu ublížíš? Nemůžeme jet prostě do nemocnice?" zeptal se Tyler.
"Ne, nemůžeme nikdy do nemocnice, podívej se, jaký lidi kolem nás jsou a jaké nebezpečí nám hrozí, vyptávali by se a potom by zavřeli i Dylana? K tomu prostě nedojde, prosím přidržte ho a držte pevně, bude to dost bolet," řekla Kate.
"Bože," šeptla Sophie a nemohla uvěřit, že to Kate chce opravdu udělat. Chytila pevně s Tylerem Dylana, který očima sklouzl po Kate. I přesto, že viděl svoji sestřičku rozmazaně, věděl moc dobře, co chce udělat. Neměl s tím žádný problém, musela udělat to, co bylo správné.
"Tak, jdeme na to," šeptla Kate a uchopila Dylanovu ruku. Skousla si spodní ret a prudce škubla. V ten okamžik Dylan pronikavě vykřikl bolestí, vyplivl krev z úst a zavřel oči. Sophie nadskočila a upustila ho.
"Dobrý?" zeptala se po chvilce ticha.
"Jo, je tam," pousmála se Kate a prohlédla ještě Dylanovu ruku.
"Teď prosím, vezmi dezinfekci, Sophie a použij ji na jeho tvář. Tylere, ty mu ruku zavaž obvazem a pod obvaz dej prosím obklad. Já musím zašít ránu na jeho nohách," řekla. Tyler přikývl a okamžitě odešel pro všechny ostatní věci. Mezitím Sophie něžně uchopila jeho bradu a jen letmo přejížděla vatou, jež byla namočená desinfekcí, po jeho tváří. Díval se na ni s unavenou tváří. Byl neskutečně rád, že je s ním a donesla ho v pořádku domů. Kdyby mohl, udělá nějaké správné gesto, poděkuje jí, či políbí, ale nezmohl se zcela na nic, jen sledoval její uplakané oči, jež se soustředily na jeho rány na tváři.

Po hodině ošetřování a šití ran, uložili Dylana do postele. Svlékli z něj veškeré oblečení a nechali ho jen v boxerkách, aby mohly rány dýchat a v klidu se hojit.
Kate ho přikryla lehkou dekou do půlky těla a nechala ho spát.
"Potřebuje teď dlouhý a klidný spánek," šeptla a podívala se na Sophii.
"Samozřejmě, budu asi dlouho vzhůru, tak kdyby něco, dojdu pro tebe," řekla.
"Dobře, tak zatím dobrou noc," pohladila Kate Sophii po zádech a společně s Tylerem odešla do vedlejšího pokoje. Sophie si zastrčila pramínek vlasů za ucho, poté dala ruce křížem a dlouze sledovala Dylana, který ležel na zádech a spokojeně spal. Pomalu si lehla k němu a podívala se vedle sebe na stoleček, kde měla svoji rozečtenou knihu. Sáhla po ní a otevřela, záložku položila vedle sebe a začala si číst.
Po půl hodině čtení se zdálo, že na tom Dylan není dobře. Během spánku začal ošklivě kašlat. Neustále ho sledovala a měla pocit, že by měla skočit za Kate.
"Dylane?" zkusila na něj zavolat, ale nereagoval. Podívala se na jeho ruce a spatřila, že se mu začaly nepatrně třást. Zamračila se a chvíli ho sledovala. Najednou se začal třást celý a odkašlával krev.
"Pane bože," zavřela knížku a vyskočila z postele. Sáhla po lavoru pod postelí, posadila ho a nechala, aby krev z úst vyzvracel do lavoru. Držela ho pevně za záda a se smutným výrazem ho pozorovala.
Po chvilce přestal, zhluboka se nadechl a poté vydechl. Vzala mu lavor s krví a položila na zem, sáhla pro vlhké ubrousky a utřela mu rty od krve.
"Děkuju," šeptl, ačkoliv to šlo ztěžka. Ucítil pálivou bolest v hrudi, když promluvil.
"Pšš," šeptla a pohladila ho po vlasech. Opřel si hlavu o její rameno a měl co dělat, aby dokázal potlačit slz. Nikdy se necítil tak špatně jako teď. Připadalo mu, že je blízko své smrti.
"Musíš spát," šeptla a pomalu ho položila zpátky na polštář. Přikryla ho k hrudi a poté se posadila vedle. Otevřela si knihu a znovu se na něj podívala. Chtěla se ujistit, že je všechno v pořádku. Když měla pocit, že usnul, začala si znovu číst.
Hodiny ukazovaly čtvrtou hodinu ráno. Zaslechla silné škubání a nepříjemné zvuky vedle sebe. Otevřela oči z tvrdého spánku a prudce sebou trhla, rozsvítila lampičku a všimla si, že jeho rány krvácí, třese se a snaží se potlačit bolest. Slzy mu stékaly po tváři a vedle sebe na polštáři měl krev, kterou znovu vyzvracel ze svých úst. Samotnou ji to děsilo a ona nevěděla, co má dělat.
"Bolí to," chytil se pevně prostěradla, bolestí zavřel oči, zaťal zuby a snažil se nekřičet. Okamžitě vyskočila z postele a vyběhla z pokoje do vedlejšího, kde probudila Kate s Tylerem. Oba okamžitě nadskočili a odebrali se z místnosti do druhé.
"Sakra, musím to zašít znova, potřebuje něco na bolest. Doneste mi, prosím někdo moji lékárničku," poprosila. Tyler se odebral z místnosti a odešel pro lékárničku. Kate se podívala na svého bratra a sáhla mu na čelo. Byl tak horký, až ji to děsilo.
"Má horečku," šeptla a tiše vydechla.
"Tady je teploměr," podala jí Sophie teploměr. Kate přikývla a vložila teploměr pod jeho podpaždí. Chytila ho za ruku a cítila, jak se jeho celé tělo třese.
"Nemůžeme jet do nemocnice?" zeptala se Sophie starostlivě.
"Nemůžeme," zavřela oči.
"Kate, co když umře?!" vykřikla Sophie se slzami v očích.
"Neumře! Slyšíš?! Já ho uzdravím! Musím!" Sophie sklopila oči a posadila se na postel.
"Křik teď nikomu nepomůže," přidal se Tyler, podal Kate lékárničku a podíval se na Sophii.
"Přece nechceš, aby Dylana zavřeli," upozornila Kate a vytáhla z lékárničky stříkačku s lahvičkou.
"Ne, jen mám strach, že tohle nezvládne, ať je jakkoliv silný," šeptla. Kate se na ni jen podívala. Nedokázala na to nic říct, ačkoliv i jí se Dylan nezdál, ona věřila tomu, že ho uzdraví. Injekční stříkačku s účinkující tekutinou proti bolesti mu vpíchla opatrně do hrdla, mezitím vytáhla teploměr a podívala se.
"Má přes čtyřicet," šeptla se zavřenýma očima. Sophie se zvedla a podívala se na Dylana.
"Kate, prosím, udělej něco," poprosila ji se slzami v očích.
"Musíme snížit teplotu. Doneste hadrové plíny a namočte je do ledové vody. Musíme ještě vzít prostěradlo, namočit ho a zabalit ho do něj. Já došiju ty rány a doufám, že jsem udělala všechno správně."
V pět hodin ráno všichni stáli u postele a sledovali Dylana, který byl zabalený do studeného a mokrého prostěradla. Spal klidně a tiše. Zdálo se, že se všechno podařilo. Bolesti neměl, horečka začala klesat a i přestal zvracet.
"Doufám, že to bude už lepší," šeptla Kate a promnula si svou unavenou tvář.
"Zasloužíme si teď všichni spánek," řekl Tyler a pohladil Kate po zádech.
"Dobře, Sophie, kdyby něco, tak přijď, já tedy doufám, že už se z toho vyspí, jinak už opravdu nevím, co bych dělala," řekla.
"Jsi skvělá, Kate, měla si jít na medicínu," usmála se Sophie.
"Přesně, taky jsem jí to říkal," souhlasil Tyler. Kate se tiše zasmála a zavrtěla hlavou.
"Tak jdeme spát, dobrou noc, Sophie," pohladila ji po zádech.
"Dobrou a ještě moc děkuju, Kate," chytila ji kolem ramen a pevně objala.
"Mám tě ráda," šeptla Sophie a podívala se na ni.
"Taky tě mám ráda," řekla Kate a pohladila Sophii po tváři. Všimla si však jejích slz u očí.
"A už neplakej, myslím si, že slz spadlo v tomto domě nespočet. Měli bychom s tím přestat a začít se usmívat a radovat se ze života," řekla Kate.
"Máš pravdu," souhlasila Sophie.
"Určitě," přikývl Tyler a políbil Kate do vlasů. Poté si s ní propletl prsty u rukou a pomalu s ní odešel zpátky do ložnice. Sophie za nimi zavřela dveře a podívala se na Dylana. Zalehla si k němu a doufala, že bude už vše v pořádku. Zhasnula světlo a otočila se na svého přítele, kterého natolik milovala, že by dala za něj i ruku do ohně. Mnoho s ním prožila a ještě tolik zažije. Dokáže si s ním představit budoucnost a mít rodinu. Už jiného nechce, chce jen Dylana a jeho lásku k ní. Prozatím jí to stačí, dokud nebudou starší a nebudou přemýšlet o dětech a rodině. Ačkoliv už o tom mluvili, ona si stála za tím, že je ještě na rodinu čas …
Pohladila ho opatrně po tváři a políbila na jeho suché rty.
"Miluju tě, Dylane," šeptla a nechala položenou ruku na jeho hrudi. Zavřela svá víčka a začala usínat, jelikož noc byla dlouhá a plná strachu a smutku. Unavenost ji však během toho přemohla …

Pomalu otevřel oči a párkrát zamrkal. Svraštil čelo a opatrně otočil hlavu. Ohlédl se po místnosti a poté se podíval vedle sebe, kde ležela Sophie. Jedla zmrzlinu z porcelánové misky a dívala se na televizi.
"Ahoj, no konečně," usmála se, když spatřila jeho oči.
"Kolik je?" zeptal se a snažil se posadit.
"Opatrně," upozornila. Položila misku na stoleček a pomohla mu se posadit. Opřel se hlavou o zeď a podíval se na Sophii.
"Je osm hodin večer," odpověděla.
"Počkej, jako pořád ten samý den? Nebo ..." zamračil se.
"Lásko, spal si celý den," pousmála se.
"O můj bože," udivilo ho.
"A díky dlouhému a klidném spánku vypadáš o něco lépe."

"Cítím se dobře," kývl.
"To jsem ráda, musíš mít hlad, dojdu ti pro něco," řekla.
"Kočko, já nejdřív potřebuju na záchod," skousl si spodní ret.
"Ehm, na malou?" zeptala se a zandala si pramínek vlasů za ucho.
"Ano, myslíš, že bys mi pomohla se dostat na záchod?" zeptal se.
"Určitě, není problém," pousmála se, vyskočila z postele a pomohla mu se zvednout z postele. Jeho ruku přehodila přes svoji hlavu, držela ji a druhou ruku obklopila kolem jeho pasu. Sykl bolestí a snažil se víc namáhat, aby nebyl pro Sophii tolik těžký.
"Prosím, šetři se, unesu tě," ujistila ho.
"To vidím," zamračil se, když viděl, že se jí třesou ruce slabostí. Jen si povzdychla a postavila ho k záchodovému prkénku, stáhla mu šedivé tepláky a poté boxerky. Napřímila se a zůstala stát za ním, přidržovala ho, jelikož sebou neustále cukal a nedokázal se udržet na nohou.
"A vyndat mi ho nemůžeš?" zeptal se.
"Dylane," zamračila se a nechápavě se na něj podívala. Letmo se pousmál, ačkoliv ho úsměv bolel ve tváři, neudržel se.
"Nemůžu pochopit, že dokážeš být vtipný i po tom všem, když ti včera ještě šlo o život," povzdychla si.
"To jsem prostě já," otočil se na ni a mrkl.
"No jo ty, tak dělej," povzdychla si a zavrtěla hlavou.
"Neměl bych se osprchovat?" zeptal se během své potřeby.
"Nevím, jak bychom to zvládli, jsi na tom hůř než minule."

"Spolu zvládneme všechno," řekl a počkal, až mu Sophie oblékne zpátky tepláky nahoru.
"Cítím ze sebe veškerou špínu a krev, připadám si jak smrtka," položil ruku na její rameno a nechal se odnést do koupelny.
"Tak dobře, ale asi donesu nějakou židli, abych tě mohla ve sprše posadit. Nemám na to, tě držet celou dobu," řekla.
"Dobře, jak myslíš," neodmítl její rozhodnutí, naopak ho respektoval, jelikož nebyl opravdu lehký pro tak křehké tělo, jako má ona.
Po chvilce se Sophie vrátila zpátky s malou dřevěnou židlí. Položila ji doprostřed sprchy a poté se podívala na Dylana, který se přidržoval pračky, aby nespadl. Přistoupila k němu a začala ho svlékat, potom ho posadila na židličku ve sprše a sama se začala svlékat. Dylan ji sledoval a velmi pečlivě pozoroval její křivky. Otočila se na něj a všimla si jeho pohledu.
"Teď opravdu na nic nemysli," pousmála se a vstoupila k němu do sprchy.
"To nejde, ať mě bolí celé tělo, nebo jsem zničený, stejně mě vždycky probudíš," řekl se smutnou tváří.
"Dylane," usmála se, otočila se k němu zády a začala hledat jeho sprchový gel. Dylanovy oči sklouzly na její zadeček. Nemohl vydržet, musel něco udělat při pohledu na něj. Zvedl pomalu ruku, ačkoliv ho zvednutí bolelo, on se ho musel dotknout. Položil ruku na její zadeček a jemně ho zmáčkl. Nadskočila a prudce sebou trhla.
"Bože, Dylane, ty jsi fakt šílený!" zasmála se.
"Jak já bych tě tvrdě ošukal," povzdychl si.
"Jsi neuvěřitelný," pousmála se. Sáhla pro sprchový gel a trochu nakápla na ruku, potom se k němu naklonila a začala mýt jeho krk a ramena. Mezitím ucítila, jak jeho obě ruce zmáčkly její ňadra.
"Dylane, přestaň!" zasmála se. Dylan se tiše zasmál, ale nakonec sykl bolestí.
"Vidíš? Tak už neblbni," upozornila ho. Povzdychl si a začal při mytí sledovat její tmavé oči, mezitím její ruce postupovaly níž na jeho hruď.
"Nedívej se na mě," upozornila ho s úsměvem.
"Musím," řekl s vážnou tváří. Zavrtěla hlavou a oběma rukama zajela na jeho stehna, periferním viděním však viděla, že se na ni Dylan stále dívá.
"Máš nádherný oči," šeptl. Zarazila se a přestala ho mýt, zvedla oči a podívala se na něj.
"Miluju tě," dodal. Pousmála se a pomalu se k němu naklonila, přisála své rty na ty jeho a začala se s ním něžně a pomalu líbat. Ucítil však, že oběma rukama zajela na jeho penis a začala ho něžně mýt. Ačkoliv se snažil přes tu bolest se soustředit na její doteky, nemohl ji přemoct, jelikož bolest byla silnější. Zamračil se a stáhl se od polibku.
"Hrozně bych chtěl, aby si nepřestala, ale teď bys měla, protože mi připadá, že přes tu bolest nic necítím," povzdychl si.
"Zlato, ale já ti ho jen myla," usmála se.
"To je jedno, prostě mi jsou tvé doteky příjemné a já se teď na nic nezmůžu."
"Dobře, umyju ti záda," stoupla si za něj a začala mu mýt záda sprchovým gelem. Dylan hleděl upřeně před sebe a měl pocit, že si teď pár dnů či týdnů neužije žádné milování se Sophií. Štvalo ho to a nutilo si něco udělat. Možná byl závislý na sexu s ní, ale nedokázal bez toho vydržet víc jak týden. Však to zkusí a uvidí, jak to všechno zvládne.

"Lásko, jsi v pohodě?" zeptala se ho, jelikož se zdálo, že nějak dlouho mlčí.
"Jo, jen … mohla bys mi umýt i vlasy?" zeptal se.
"Určitě," pousmála se a sáhla po šamponu na vlasy. Zavřel oči a nechal si mýt od ní vlasy. Zbožňoval ji a vážil si všeho, co pro něj dělala. Byla pro něj jako anděl, který mu dává sílu do života. Pokud by ji ztratil, neměl by už chuť žít ...

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ ...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

DIRTY SECRET 94.KAPITOLA?

ČETL/A JSEM 100% (6)

Komentáře

1 Tanja Tanja | Web | 26. listopadu 2016 v 7:23 | Reagovat

To je prostě nádhera, honem další.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama